Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dinosauři a „šedá myška statistika“ aneb Chceš být eurokomisařem?

9. 12. 2009 22:03:12
Tak toto pánové Topolánek a Paroubek zřejmě nečekali. Současný premiér Jan Fischer jim již po několikáté udělal čáru přes rozpočet, naposledy když se jeho doposud úspěšné působení v čele vlády pokusili předčasně ukončit. Zdálo by se to být od nich opravdu moc hezké, ale motiv těchto dvou politických dinosaurů nepochybně není až tak čirý. Myška se zkrátka nenechala nalákat na pozlátko žluťoučkého sýru uvnitř nádherného domečku plného dalších přeplněných spíží. Ono to také nebylo poprvé, hned po zvolení do své funkce odolal Kramářově vile a zůstal mezi námi, smrtelníky, v paneláku na Barrandově.
Jak si asi muže náš soucasný premiér pripadat..Jak si asi muže náš soucasný premiér pripadat..

Možná i proto se Fischer podle průzkumů mezi občany těší takové oblibě, jakou si tito dva pánové, v dobách jejich působení v čele vlády, mohli jen těžko získat. Ba ani dnes, kdyby se jejich popularita sečetla, by si s ním nezadali. Do současné české politiky vnesl Fischer klid, rovnováhu, smysl pro kompromis, spravedlnost, důslednost a cit pro morálku a dodržování jejích hodnot. O tom se naší politické scéně, nebo spíše občanům ČR, už dlouho pouze zdálo.

Pro Topolánka i Paroubka je tato „šedá myška statistika" (jak se zřejmě původně domnívali) najednou asi až moc bílá. Tak ať si té bílé bělejší užije také trochu celá Evropa, že?

Ale popravdě řečeno, nemyslím si, že by oba tito pánové expremiéři byli natolik přející, že by vědomě jeho schopnosti přisoudili celé Evropě, nebo že by zrovna jemu dopřáli štědrý komisařský plat a následnou výsluhu. Jestli se jim ale něco skutečně povedlo, tak je to právě volba dočasného premiéra. Povedlo se jim to však více, než by si teď sami přáli. Tahle myška zkrátka neposlouchá ty dva obry dinosaury jen proto, že by se jich mohla bát. Proč taky, když jim může lehce kličkovat pod nohama.

Už už se ale zdálo, že myška přeci jen nebude tak bílá, najednou utíká od svého původního úkolu... Co s námi tady teď bude? Koho nám ta monstra, ponaučena z předchozí špatně zvolené dobré volby, sem teď dají? Ale kdepak, pan myšák statistika si musí pouze vše dobře rozmyslet a propočítat: takže, měl jsem nastoupit do celého zápasu, z tohoto zápasu se však stal pouze první poločas, první bitva. Ale mým původním úkolem bylo odehrát zápas celý? Ať počítám jak počítám, stále mi vychází, že musím odehrát i ten druhý poločas.

No ještě, že si v této republice alespoň někdo umí spočítat, že jedna a jedna jsou dvě a netvrdí nám, že pět. A víte co, až ten zápas dohraje, jen ať do té Evropy jde, ať jim ukáže, že nejsme pouze stát chaotiků, že jsou mezi námi také tací, kteří se umí řídit pravidly, které ctí. Přál bych panu Fischerovi, aby se do Bruselu dostal jako náš vážený státní úředník a ne jako vysloužilec z Kramářovy vily.

Autor: Josef Dobeš | středa 9.12.2009 22:03 | karma článku: 17.34 | přečteno: 1458x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Politika

Blanka Fay

Zavírame vlastním strachem svobodě vrátka?

Nikdy necítím spojení s vlastním češstvím víc, než když vidím záběry z Mnichova 1938, z roku 1968 nebo si vzpomenu na rok 1989 a ten pocit, že se něco asi děje.

17.11.2017 v 23:50 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 92 | Diskuse

Jan Dvořák

Polistopadové výdobytky bereme už jako samozřejmost, společnost se emanciovala

Nebylo od věci, že právě ve sváteční den vyrazili do ulic a na veřejná prostranství průzkumníci veřejného mínění z politické sféry.

17.11.2017 v 20:05 | Karma článku: 9.67 | Přečteno: 173 | Diskuse

Ivo Rottenberg

17. listopad roku 1989

Byl to den jako každý jiný. A přece na něj hledíme jinak, stal se z něj svátek. Tedy jak pro koho. Ten v roce 1989 by byl opět jedním z obyčejných, na který by se vzpomínalo jen pohledem na události v roce 1939.

17.11.2017 v 17:45 | Karma článku: 11.83 | Přečteno: 291 |

Josef Prouza

Listopad 1989 na vlastní oči – byl jsem, kde jste nebyli, viděl neviděné, zažil netušené

Byl jsem v ty zlomové dny tam, kam se leckdo nedostal. Den po dni. V Národním divadle při vyhlášení stávky, při zakládání OF v Činoherním klubu, denně na FAMU,DAMU, na demonstracích. A hlavně v rozhlase. To se vám tehdy děly věci!

17.11.2017 v 17:33 | Karma článku: 22.70 | Přečteno: 882 | Diskuse

Andrej Poleščuk

Takhle opravdu ne, milá EU!

Blog je reakci na článek POLITICO, který vyšel před necelým týdnem. Popisuje se v něm snaha EP o zahájení agitace v pro prospěch pro-EU tábora za peníze daňových poplatníků. Domnívám se, že to ale není správný cesta.

17.11.2017 v 17:27 | Karma článku: 27.00 | Přečteno: 1201 | Diskuse
Počet článků 5 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 2463
Jsem ženatý a mám čtyři děti. Bydlím ve Slaném. Stál jsem u zrodu komunální strany Věci veřejné, za kterou jsem byl od roku 2006 zastupitelem na Praze 1. Přitom ale pocházím z jižní Moravy, kde jsem se narodil, studoval a mám zde své předky. Proto jsem v květnu 2010 kandidoval za Jihomoravský kraj do Poslanecké sněmovny. Profesí jsem však psycholog, vystudoval jsem Masarykovu universitu v Brně.

Seznam rubrik

Oblíbené stránky

více


Najdete na iDNES.cz

mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.